Horká touha...

Jsme jak dvě půlky jediné bytosti,
krůpěje potu když mísí se na pleti.
V srdci mám závrať a také stín úzkosti,
chvíle, co semkla nás, že zase odletí.

Po tváři bloudíš mi zvědavým pohledem.
Chceš si mě uschovat navěky pod víčky.
Měsíc ať stříbří se, či ať se zlatí den,
v popelu doutnají schované jiskřičky.

Když v horké touze teď spojí se celý svět,
blýskavá sluníčka prší ti do vlasů.
Srdce je plamen, co rozpustí chladný led.
Na lásku věřím - a také na spásu.