(Ne)dokonalost

Úlomky zářivých hvězd
a paprsků hřejivého slunce
vídal jsi v mých očích
a já přes ně neviděla
Tvé skutečné já
když vylezlo na povrch
/já milovala Tě
i s těmi drobnými chybami/

vždyť, kdo je dokonalý...

jsi zahleděn do sebe
já vím
Tvé problémy jsou důležité
/tak proč ještě vnímat jiné/
když celý svět je hnusný...

ne, není
to jen Ty nehledáš to krásné
byť tolik hezkého máš na dosah
/stačí jen oči otevřít
a natáhnout dlaň/

i v nedokonalosti je přece krása...

jsi zaslepen
vším tím bahnem
vláčen stihomamem
nedokonalosti druhých
a tak jsi ani nepostřehl
že pohasly ty úlomky hvězd
a vychladl žár paprsků slunce
v mých očích...
/asi tím, že se do nich nedíváš/

v jejich potemnělosti
hledáš jen další
ústrk života
a neuvědomuješ si
že s poslední kapkou lásky
která vyschne v mém srdci
zůstaneš sám

se svou dokonalostí...