Když Fata Morgana hraje ruletu . . .

Potřeba věčného hledání pravd
. . . odpovědí na zbytné otázky
kolem podivných ztrát

Jak oblak marnosti
pluješ rozjívenou nocí . . .

Vzdálené obzory dnů
rozvěšené jako polární záře
od Messinské úžiny až k samému pólu
. . . všech bolestí

Když Fata Morgana hraje ruletu
. . . Ty . . .
. . . ve svých snech
po vyšepsovaném plátně
maluješ kouzla intimností
. . . horečnatou touhou BÝT

Nakonec zůstanou jen bezvládné siluety
na oponách prázdných dnů
. . . a samy sobě
zvolna se vzdalují

Na jevišti života
tajemná propadliště

Za spuštěnou oponou
jen černá tma

Sten vyprahlosti duše
i rmutný nářek těla
line se temnem historie
. . . dávných scén

Ztracená bojiště . . .

Postavy v chatrných kostýmech
jako bludičky Svatojánských nocí
poletují v zamlžených snech
. . . bláznivé tance vábných neřestí

Zaslechnout volání života
tam . . . za proscéniem
. . . zhola nemožné bývá . . .