Řekni mi…

Řekni mi, proč mám tak mokrou tvář,
proč kutálejí se mi po ní slzy?
Proč z mých očí nejde ta známá zář?
Proč na všechno je pozdě i brzy?

Řekni mi, proč mě srdce bolí,
jako by na kousíčky bylo,
tvrdé jsou vzpomínky na cokoli,
vše dobré se za zlé skrylo.

Řekni mi, proč nejsem šťastná,
vždyť obvykle jsem vždy veselá,
proč ta bolest je tak tvrdá a jasná?
Vždyť já nic takhle nechtěla.

Chtěla jsem lásku jak z pohádky,
být bez starostí, pořád se smát,
lásku, co bude pořád krásná jako její začátky,
lásku, kde není třeba se bát.

A teď?
Jak se cítím teď?
Hledala, našla a šťastná byla,
pohádka ještě neskončila…