Modlitba i zpověď nebo přesně naopak.

Tisíce chyb vidím já
u sebe a jednání svého.
Tisíckrát líp se mi zdá,
u tebe a dotyku tvého.

Možná, že tušíš, ale
mě se straníš dále.
Já zas snil stále,
v bláznovství nemalém.

Jak špatně jsem smýšlel,
k hloupím nápadům vzhlížel
Jen ne a ne zmoudřel
a pak ztratil se, bohužel.

Neztratil jsem jenom sebe,
ztratil jsem i celou tebe.
Už dlouho temné je nebe,
srdce mám chladné, až zebe.

Vzal jsem naději a sám sobě
nalhal jen raději o zlé době.
Tolik toho záleželo na mé volbě.
Já řekl to všem jen né tobě.

Lhal jsem ti a neřekl nic
nešlo jen o tance, ale o mnoho víc.
Mám se za zbabělce, co zhasíná svíc
a proklíná měsíc,
aby zakryl svou, mysl zbabělou.

Pak všechno vzdá a zase klame.
Do temnoty padá, vaz si láme.
Radši bude zase sám a bez lásky,
než trpět opět odmítán, z hloupé sázky.

Spousty chvil vzal bych zpátky,
jinak bych se zachoval.
Pohladil tvé vlásky.
Místo toho mlčel jsem, nebo lhal a uhýbal.
Své duši svými skutky vysmíval.

Bůh ví, že jsem tě opravdu miloval.
Bůh ví, že miluji tě pořád dál.
Kéž by se zázrak stal a já se nebál
a s láskou ti pusu dal a přitom od srdce se smál.
Kéž by ztratil se můj strach i žal.