Když to zaskřípe

Jdeme se projít, počasí je krásné,
doma budeme dřív, než slunce zhasne.

Vyšli jsme si spolu ven,
je to můj dávný starý sen.

Říkám si je to snad zázrak,
venku s tebou, modré nebe ani mrak.

Ale co? Zase jsem to zakřikl,
naštvaný se ti z ruky vysmykl.

Držím se za hlavu a říkám už né prosím,
mám tu svoji obavu co hluboko v sobě nosím.

Mračna se nad nás stahují,
tyhle jen tak neodplují.

Máme problém s komunikací,
problémy se zase vrací.

Prší taj hustě a prudce,
moje část umírá mi srdce.

Stojíme v bouřce pod malou stříškou,
připadám si že na mě koukáš malou mřížkou.

Protože mi nechceš vidět celého,
ale házím vše za hlavu, hraju milého.

Každé hození problému za hlavu ,
mi podporuje strach a moji obavu.

Že příště začne opět pršet,
když se zrovna za ruce budeme držet.

Náhle ale přišel den s modrou oblohou;
už jen takové krásné chvíle mezi námi zůstanou.