Déšť

Dnes večer pršelo a každá z těch kapek
udeřila mě do těch nejzazších vzpomínek
Tam někde jsi, ale pořád tě odstraňuji
jako nechtěný bezvýznamný flek
Připálený k mé mysli - nemohu tě smýt
tímhletím deštěm ani žádným příštím
Budeš tam, protože nechceš tam být
A jako zrcadlo, co o zem se tříští,
odrážíš, co chtěla jsem a nikdy nemohu mít
přínášíš mi 7 let neštěstí
Jako škodlivý hmyz snažím se tě zahubit,
ale pořád mě sleduje tvůj stín
Možná, kdybych tě tenkrát měla
Kdybych měla jen pocit, že mohu tě mít
Nešílela bych z každého tvého pohledu
Nedusils bys mě jako hrobový klid
Nevracela bych se do svých pubertálních let,
kdykoli kapka deště steče po mé tváři
Nechtěla bych tě
Nehledala bych v snáři,
jestli mé sny nějak týkají se tebe
Tenhleten déšť neskutečně zebe
Snažím se zahnat, co vyvolal
Řídím se rozumem, dávno už jsem dál
To ty jsi nevyrost´ ze svých pubertálních let
Já se jen učím zas a znovu nazpaměť
"Nemá to smysl, nechci to, nikdy nemohu to mít"
A pak se tě ve stejném parku snažím políbit
V dešti, který tě sem přivolal
Nevyznám se v tobě
Však ze své mysli
snažím se smýt tě a jít dál...