NIC

Nenesu světlo,
polykám stín,
květy svého dobra,
plody svých vin.
Fakt mi je teď takhle... :-(

20.04.2008 22:56:00 | Levandule

NIC...
Poznání nespočívá jen na pravdě, nýbrž i na omylu. Základy pravdy tvořily koneckonců většinou omyly, a nevíme-li o nějaké věci, čím je, pak znamená přírůstek poznání už to, když víme, čím není.
Nic není tak žárlivé jako pravda. Pátrání po pravdě začíná s každým případem znova, neboť každá živoucí pravda je individuální a nelze ji odvodit z nějakých obecných a předem daných formulek. A tak je každé individuum experimentem stále se měnícího života a pokusem o nové řešení nebo nové přizpůsobení...tedy i to NIC...není pouhé nic...možná, tedy mým selským rozumem...jen takový dodatek k Rolonovu komentu

19.04.2008 20:39:00 | Lota

Ano,Descartovo - Cogito, ergo sum - je výzvou,kterou v sobě nosíme aniž bychom si to mnohdy uvědomovali a reakce moudrých jsou jistě dostatečně vypovídající,ať se jedná o Einsteina nebo Howkinga...

19.04.2008 16:20:00 | Těšínský

Co je pravda?
noční přemítání vloženo 24.4.2007 v 0:51

Co je pravda? ptá se Pilát Ježíše při výslechu. Bohužel nevím, jestli se dočkal odpovědi; každopádně evangelista žádnou odpověď nezapsal. Možná proto, abych se mohl ptát sám.

Je jen málo tezí, o kterých jsem si jistý, že je nikdo nemůže zpochybnit, že jsou naprosto pravdivé, o kterých mám naprostou jistotu. Něco existuje. To je prvotní zjištění. Všechno se dá zpochybnit, i známé Descartovo Cogito ergo sum, ale že něco existuje, je nabíledni. Všechny spory jsou dále vedeny o tom, jaké vlastnosti má to, co existuje, jaké vlastnosti má jsoucno.

Nejčastější definice pravdy říká, že je to shoda skutečnosti s tvrzením. Pokud by se tedy podařilo nějak vyjádřit či shromáždit absolutně všechno, byla by to absolutní pravda. Bohužel je jsoucno tak obrovsky rozsáhlé, že i pravda je tak obrovsky rozsáhlá. Nikdy tedy skutečnou pravdu nepoznám, vždy je to jen dílčí ždibíček, ubohá pravdidička. A kdybych i mohl nějak uzřít větší část pravdy, nebyla by uchopitelná slovy, tím pádem by byla nesdělitelná.

Něco tedy existuje. Pokud nepřijmu existenci světa a hmoty a sebe jako axiom, nutně si musím přiznat, že to nějak vzniklo, že tedy musel být někdy okamžik, ve kterém nic nebylo, lépe řečeno, kdy bylo jen nic. Řeknu-li, že došlo k samostvoření, všichni si budou ťukat na čelo, a je proč - když to vztáhnu na chemickou rovnici, bylo by na levé straně úplné nic a na pravé straně úplně všechno. A kam se poděla tolikrát opakovaná rovnováha mezi levou a pravou stranou rovnice? Zřejmě tedy bude někde chyba ve výpočtu: Ex nihilo nihil, in nihilum nil posse reverti je krásný hexametr Lucretia Cara: Z ničeho nemůže vzejít nic, nic se nemůže přeměnit v nic. Vypadá to tedy, že „okamžik nicu“ nebyl - stále bylo (vlastně bylo, je a bude) něco - aseitní jsoucno (existuje a se, samo od sebe, není závislé na čemkoliv jiném). Klidně tomu můžeme říkat Bůh: Já jsem, který jsem, říká Mojžíšovi. Je tedy nejvýš pravděpodobné, že aseitní jsoucno, tedy Bůh, vytvořilo Vesmír a svět, ať už za šest dní či za miliardy let, to už není tak důležité (ač by mě to pochopitelně taky zajímalo). Možná proto je Bůh věčný, že čas se dostavil až když byl Vesmír a Země.
Toto jsou tedy výsledky mých úvah na téma geneze.

Mám ještě jednu jistotu, kterou nikdo nezpochybní: umřu. Přiznám se, že po nesmrtelnosti neprahnu, aspoň ne v této podobě na tomto světě, jsem příliš spoutaný člověčenskostí, příliš mě trýzní má nevědomost. Ale o tom zas některou jinou noc...
(Převzato z blogu "Izidorova mysteria")

19.04.2008 15:49:00 | rolon

Výborná...jsem si početla;)

19.04.2008 15:19:00 | Severka

in nihilum nil posse reverti
(Persius)

19.04.2008 14:45:00 | Lota

líbí se mi to ... jen jsem si k tomu predstavila "aranžmá" od Plastiků

19.04.2008 14:35:00 | Romana Šamanka Ladyloba