Zklamání

Když zavřu oči vidím mlhu,
ztrácím se sama v sobě.
Už necítím tvou jemnou něhu,
jako bych byla v hrobě.

Pod hlínou tiše usínám,
marně se snažím zapomenout,
světýlka naděje pomalu zhasínám,
nechci ty zážitky připomenout.

Stejně vím, že se nevrátí,
tys zahnal je daleko, pryč...
Spoutal je železnou opratí
a ještě použil bič...

Vím žes taky nechtěl skončit,
spálit něco, co nás hřálo,
měli jsme spolu jarem tančit,
to NĚCO by nás spojovalo.

Osud si to však přál jinak,
a tak nám "to" zakázal,
zařídil to dokonale,
svou důvtipnost prokázal..