Páteční noc a sobota ráno

Naše rty si nemají dávno co říci,
A když už - tak jen dávku surovosti,
vzájemně si ji nalijeme do sklenic,
A každé tvoje slovo, které míří a ví kam,
Říká – tak se taky napij a spláchni ten klam,
to tvoje zklamání, co v sobě nosíš,
já už ho beztak znám.

Každé kouzlo jednou zmizí,
zůstane jen přítomnost.
Můžeš se snažit sebevíc,
ale všeho je jednou dost.

Pak už ti nezbývá nic jiného,
než vzbudit se do chladné skutečnosti,
kam tě vrhne pohled na prázdné místo vedle tebe.
Tím je porušen zvyk tvé nepřítomné společnosti,
kdy oba mlčíme a trpíme svou přítomnost.
Když se spolu milujeme a
místo lásky je v tom lhostejnost.