Soumrak milencův

Již smrákalo se,
ke konci se chýlil den.
Já stále přemítal jsi-li vlastně sen.
Již smrákalo se,
pozdní to byl čas,
já doufal že uvidím tě znova,
že uvidím tě zas.
Již smrákalo se,
já na nic nečekal,
a za její hebkou ruku ji vzal.

Již soumrak tu byl,
a v tento okamžik jsem ji prvně políbil.
Již soumrak tu byl,
a já doufal že uvidím ji zas,
Již soumrak tu byl,
jediné na co jsem čekal bylo slyšet znovu její hlas.

Jediné na na co jsem čekal bylo slyšet ten hlásek spanilý,
ten poslouchat bych vyržel celé hodiny.
Kéž by mi však její oči věřily.

Kéž věřili by mi oči její,
kéž přečkali by i kuropění.
Kéž tou pravou nazvat bych ji směl,
v tento okamžik by láska nebyla pouze v jednom z našich těl.