Na kolejích...

Stál tam na kolejích smutný a ztrápený,
do jedné dívky po uši zblázněný.
Ona nechala ho, on nevěděl proč
Tolikrát se sám sebe ptal:
"Co jsem špatně udělal?"
Byl uzavřený do sebe a nevěděl jak dál.
Někomu se svěřit? "Ne. Každý by se smál!"
Nevěřil už nikomu, chtěl to všechno skončit,
proto na kolejích stál
a pláč tiše skrýval.

Nechtěl už se trápit,
nechtěl už takový být
a dál už nechtěl žít.
Věřil, že ho nikdo nemá rád,
všechno černě viděl
a přestal se smát.

Najednou však uslyšel vlak,
který po kolejích k němu jel.
"Tak už je to tady, konec všeho,
už nepotká mě nic zlého!
Potom už nebudu se trápit
a neucítím nic,
nikdy, už nikdy víc!"

Světla mu do očí zářila
a varovně se tvářila,
on nervózně tam stál
zavřel oči a čekal co bude dál.
Bál se, pot mu stékal všude,
"jaké to asi bude?"

Hlasité skřípění brzd se ozvalo,
kousek od něj pár lidí se sezvalo.
Vlak už pomaleji jel,
ale jestlipak stihne zastavit,
když nešťastný kluk se rozhodl,
do cesty se mu postavit?

Kluk na zemi leží,
lidé rychle k němu běží.
Vlak už klidně stojí a nejede dál,
"Žije vůbec?" někdo se ozval.
"Srazilo ho to, když tam stál?
Viděl jsem jen jak k zemi padal!"

Kluk na zemi pohl se.
Pomalu otevřel oči,
avšak hlava se mu točí,
jak v poslední chvíli zachránit se chtěl
tak mezi koleje padal
a hlasitě zaúpěl.
Přežil to, on štěstí měl,
ale nikdo tomu nerozuměl.

A co ta dívka, která nechtěla ho?
Náhle se objevila vedle něho:
"Odpusť mi, všeho lituju
a stále tě strašně miluju!"
Kluk na ni koukal a nevěděl co říct,
měl by ji padnout kolem krku
nebo se ji zříct?

Zkusili to spolu znova
a měli se moc rádi,
ale nakonec skončili, jako kamarádi.