mrtvý bod

Krása světa je mi skryta
Slunce černou zář vrha
Na ošklivosti lidského bytí
Na city, kytku, která uvadá

Přitom ještě touží žít
Černá zář jí však sžírá
Jen letní kapky deště pít
Pár vteřin života přidává

Umírající víra bere sny
Naděje, touhy rozum spálí
Nezbyde nic a všední dny
Před bolem zrady nás ochrání

Chceme tak mnoho nedáme nic
Křičíme s nesouhlasem k Bohu
Že když nám nedá k štěstí klíč
Cestu nám bere i svobodu

Kapky deště zpívají Smutnou
Pomáhají přinést pokoj a klid
Žel stejně musí skončit jednou
Nebudem moci rány skrýt

Více už nesmyje rudou krev
Rány se nám hůře hojí
Teď už budeme jen vědět
Že poznat lásku, tak to bolí...