Jinoch a jinoška

Byl teplý jarní den, trochu foukala, ale i tak,
dvě postavy přibližně stejné výšky a vášně lásky,
rýsovaly se na horizontu u proslulých houpaček,
vzduch šeptal, že se přibližují tempem zamilovaných,
na ono místo opuštěné, kde v úkrytu já observoval,
černý pták rozpětí křídel velkého kroužil mi nad hlavou,
dával mi najevo, ať radši rychle vypadnu, však pozdě,
už byly blízko...
jinoch s kratšími větrem pocuchanými vlasy dal pusu jí,
jinošce s bujným poprsím a úsměvem nádherným,
pak do vzduchu vynesl její šat...

...dál nevím, radši jsem vypad'...