Zapomenout IV

Jirko prosím proč mi to děláš?
Víš, jak se toho děsím, na omluvu nečekáš.

Život je teď pro mě krutý,
deprese si ke mě cestu hledá,
vzpomínám na všechno smutný,
tvář mí je z toho všeho bledá.

Pomalu umírám,
neumím žít.
K bráně duchů si cestu hledám,
tam se musím obrátit a jít.

Jít a hledat cestu krásnou,
v zemi kde umím žít,
spatřím hvězdu jasnou,
za ní musím jít.

Doveď mě hvězdo má,
dověď mě domů.
Musím zkusit žít tak jak se má,
nezastavím se na myšlenkovém zlomu.