Dernier Voyage

Jsem bosý, však přesto mé kroky
rozléhají se do ticha.
Jdu sám, jak celé ty roky,
co nemohla jsi býti má.

Jen vzpomínky mne provázejí,
vzpomínky na těch pár krásných chvil,
kdy byli jsme k sobě připoutáni
nejsilnější z neznámých sil.

Kráčím vstříc neznámému,
jen spoře oděn, bez peněz,
bez mýtného pro vrátného,
co hlídá bránu ze želez.

Jemu se platí dobrými skutky,
životem, co velkou cenu měl.
Doufám, že život můj bude mu stačit.
Prostě jsem lépe žít neuměl.

Jen jediný skutek dobrý mám,
jímž bych snad vrátnému zaplatil.
Svůj život za život dámy dam
v oběť jsem osudu položil.

Není mi dáno spatřít tě víc,
vzpomínka na tebe musí být dost.
Snad zítra, za týden, či za měsíc
bude mi přáno být v tvém snu host.

Tohle vše mi v hlavě víří,
když konci vstříc kráčím.
Kam asi má duše míří?
Kam putuje, za čím?

Jen jednu věc bych ti chtěl říct:
Že nelituju svého činu.
I přesto, že nespatřím tě víc,
jsem ochoten splatit takovou cenu.

Pro tvůj úsměv, pro tvé slzy,
pro tvé oči, pro tvůj hlas,
i když zdá se mi to brzy,
umíral bych klidně zas.