milostný příběh zlomeného srdce

Slunce už zachází za obzor
cítím tvůj teplý dech
však musím dávat pozor
abych se neprořek

včera když večer jsi usínala
já hladil tvou bílou tvář
ty jsi se na mě usmívala
a ptala se:,,Proč se tak díváš?´´

Já nedokázal odpovědět
řekl jsem svou obvyklou lež
protože musím viděť
jak vypadá ten náš svět

tvé oči se přimhouřili tím veselým smichem
však jen já moc dobře vím jaký jsem

krutý a proradný
lhář a bez zábran
zlý a ohavný
jsem sám sebe pán

proč obtěžuji tvou čistou duši
proč trápím tvoje modré oči
proč držíme se za ruce
při svitu nedělního měsíce

musím se ti přiznat už
já nejsem ten pravý muž
nezasloužím si tvou přízeň a lásku
to co říkám jsou lži, miláčku

já podváděl tě všude kolem
a tvá láska překážela mi
udělal jsem to a teď jsem volem
promiň mi

řekl jsem ti celý svůj příběh už ho víš
copak se jemu ani trošku nedivíš?
Té hrůze co jsem vykonal
ani nevíš jak bych to vše zpět dal!

Už nechci žít jen tak zbůhdarma
chci prožít krásné chvíle
jen a jen s tebou protože
ty jsi to jediné co ve mně dříme

krásná a jediná
ta moje květina
jsi pro mně vším
ale jak mám pomoct naším duším?

doufám že odpustíš mi a vezmeš si to co nabízím
je to to jediné co mám však víc ti nemůžu dát
je to mé srdce jediné a v téhlete volné chvili
chcti ti říct že tě nehynoucně miluji

Tak odpusť hochu pošetilému
jenž opovrhoval tebou
už však nikdy nezažije tuto scénu
on vzal si život za stěnou

za stěnou tvého pokoje
kam chodíš večer spát
už nebude páchat rozbroje
už je mrtvý ten vrah...