Rozchod

Zůstalo jen hlučné prázdno,
to ticho nejde utišit.
Křičí, co je už dávno psáno,
zmizel můj ochraný štít.

Jen ruce přiložené na očích,
jenž nestanou se ochranou.
Ruce napodobující práci těch tvých,
značící pravdu krutou.

Cesta ztočila se cestou jinou,
posetou bolestí strachu.
Kde i hrdinští osamoceni hynou,
zůstává hromádka prachu.

Ani odproštěním od těla,
nepříjde útěcha duší.
Jako by se pořád chvěla,
pomalu odejít musí.