Stane se

O lásce se psát už nedá,
Když si na ní vzpomenu žaludek se mi zvedá.

Žaludek se zvedá a srdce se začne svírat
Svoje ztracené a zlomené části začíná si sbírat.

Poslední moje kousky srdce rozfoukala kamarádka,
Nebudu na ní naštvaná nebude z toho nějaká hádka.

Bude někdy srdce v celku?
Bude mi stejnou váhu a stejnou délku?
Budu moc to srdce někomu dát,
Budu moct milovat,cítit,a mít rád?

řekla jsme si nebudu se hádat,
řekla mi přece:‘‘ promiň už se to fakt nestane‘‘
vůbec jsem před tím netušila že další bolest nastane

že udělá to znova a kluka dalšího mi zblbne
že vrazí kudlu do zad a s ní to ani nehne.

Asi jí to mrzí a byla to její velká chyba
„já nemůžu se na tebe dívat stejně“
tato věta se mi hlavou mihla.
Tehleta věta v hlavě mi sedí,sedí a sedí a tupě hledí
Chtěla bych jí vykopnout z hlavy pryč
Vyrazit jí ven jak děravý míč.

Pořád to nejde zkouším to zase,už se těším,až to všechno bude někde v čase.

Ty máš ale vlký místečko v srdíčku mým.
Já nemůžu jinak....

JÁ TI ODPOUŠTÍM!
Ty máš ale velký místo s srdci
mým a proto,ti teď odpouštím.