Jde to i jinak

Stojíš tu a čekáš.
Stojíš tu a nevnímáš.
Nevnímáš, co se kolem děje a
nevnímáš, co tě na srdci hřeje.
Čekáš u mých dveří
a čekáš, jestli otevřu.
Ty víš, oč tu běží,
ale nevíš, jestli ti otevřu.

Slyším, jak na zvonek zvoníš.
Slyším, jak za dveřmi stojíš.
Nechci, aby se to stalo,
to, co se mi zdálo.
Sic krásné, co jeden den naplní,
ale temné, co život zastíní.
Jdu otevřít a srdce se mi chvěje.
Sahám po klice a nevím ce se děje.

Vidíš mě, jek stojím ve dveřích,
úsměv na tváří a hvězdy v očích.
Klekáš si přede mnou a žádáš mě o ruku.
V tu stejnou chvíli mám železnou ruku kolem krku.
Dívám se na tebe a tečou mi slzy,
i když vím, že dodržíš všechny své sliby.

Přesto však říkám ne a tvou nabídku odmítám.
"Nedívej se na mne, jako když tě pohřbívám.
Můj názor jsi znal a můj život taky,"
a přesto tu teď stojíš a chvěješ se rozpaky.

Co udělat?
Co říct?
Na to ti odpověď nedám, to víš,
ráda tě mám a ty jednou prozříš.
Že svatbou možná hodně zkazíš
a své sliby, jako když spálíš.

Už dlouho to cítíme podobně.
Svatbu jsme nekonali a žijeme svobodně.
Naštěstí si mi mou odpověd odpustil
a už nikdy to znovu nezkusil.
Zjistil si časem, to co já už věděla dávno.
Že šťastný být můžeš, aniž papírů hodně by muselo být podepsáno.

Tak žijeme spolu dál a na nebe koukáme.
Objímáš mě a problémy nehledáme.
Co bude dál, to nikdo neví.
Co bude dál, to hvězdy nám poví...