Bývalé obrázky

Pár hodin v samotě,
je horší jak hnůj na botě.

Projíždíš staré fotky z dovolené,
jsou pro tvoje oči snad povolené?

Ptáš se sám sebe a mohu se dívat?
Nad společnými chvílemi, se opět rozplývat.

Je to boj, sám se sebou jsi v křížku,
pak přes ty staré fotky házíš mřížku.

A uzamykáš je do temného sklepení,
už nestojíš o další prožité utrpení.

Bojíš se toho, kdy na ně opět narazíš
a slzičky slané znovu uroníš.

Nechce se nikomu pálit, tak krásné vzpomínky,
když se vztah rozsypal, jak z mozaiky kamínky.

Na dřevěné desce na zdi visí,
vyznání lásky cos dostal kdysi.

Jsou jak symbol toho, že zapomenou nechceme,
někdy doufáme, že se opět sejdeme.

A z ošklivých vzpomínek zůstanou jen ty dobré,
mraky odtáhnou a nebe bude zase modré.