Z lásky umíral..
Z lásky umíral..
.
Za oknem tiše stál,
nedutal, jen zrak opíral v dál,
déšt mu na okap hrál.
Měl srdce jako prázdný sál,
když se půlnoc blížila jako stín
a ozvěna města slábla do ztracena.
Zůstal sám a na duši splín,
prázdná slova usnesena.
Prázdnota se vlekla jako noc,
o stěny sklenky cinkal led,
když se snažil dopít pro pomoc.
svou odpověď třímal - hned!
Nebe hřmělo, jako nikdy dřív,
on za oknem tiše stál,
vítr zlé zvěsti vál,
jeho pohled skomíral,
už není čeho by se bál,
z lásky k ní umíral.
.
.
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Nechvalte ho tolik.
Dost už tedy mých hrubých hlášek.
Chce to krapet upravit rýmování, trochu to hapruje,
ale turbulence to ještě není. Chce to jen trošku
doladit, nabrat lepší kurz, mezitím můžeš zbalit
i letušku.
Zdokonaluj se zdokonaluj, času máš habaděj.
ČÁGO, JDU SPÁT.
19.06.2008 07:53:00 | jehlaspichlas
Je pěkná...ale ve své tvrdohlavosti stejně nevěřim, že chlap umí takhle mít rád. /možná to bude tím, že to nedávaj´tak najevo...nebo že jsem ještě žádnýho takovýho nepotkala....anebo prostě...-/
07.05.2008 15:43:00 | Veru
za tuhle ST. moc hezky plyne, slova do sebe zapadaj..krásně se čte
06.05.2008 16:22:00 | kokeš od pana krbce
pěkné, z této tvé basne jsem nabyla dojmu, že by jsi měl jistě i talent pro povídky, hezky si s těmi slovy hraješ...
a jak si ty psal mě- asi se ti podívám na zoubek :-)
05.05.2008 10:29:00 | saddova