Drahá neznámá

Drahá neznámá,
jednou tě potkám,
tohle vím jistě,
nevím však kdy,na kterém místě.

Tvůj stín ulicí kráčí,
sotva mu někdo stačí.
S hlavou plnou frází.
mě jemný vánek mrazí.

Když frontu na bus stojíš,
do očí my přitom hledíš.
Čteš v nich pár němých vět,
budu tu zas zitra v pět.

Pak na linky své sedáme,
k domovu svému prcháme.