Zklamání

Jednou tě někdo zklamal
a srdce tvoje naplnil jen žal?
To chceš už navždy ronit slzy?
To chceš bez radosti žít už dál?

Na světě je velká spousta lidí
co v neštěstí tvém štěstí vidí.
Máš zdraví a hodné lidi kolem
a třeba srdce puká bolem.
A třeba zrovna nevíš jak žít dál.
Přesto by o tvůj uděl mnohý člověk stál.

Jen podívej se kolem sebe
uvidíš nejen modré nebe.
Kytky co někdo pro vlastní radost ničí,
Ale i broučka co leze po jehličí.
Kolouška co ke studánce chodí vodu pít
a přesto neví jestli nechá ho liška zítra žít.
Včelku co do úlu z kytky pyl na med nosí
I hochy co pravě přeběhli tu bosí.

Babičku co z vnoučátka tu vodí,
a milence co ukrýt před zraky se chodí.
Kocourka co kočičku si právě našel
Dědečka co pro houby zašel.
Dívku co chodí o svém chlapci snít,
A hocha co milá nechala dnes být.

Myslíš že ti všichni potkali na poutí své jenom štěstí?
Mýlíš se. I oni často dostávali pěstí.
Však vždycky došli na to, že dál musí žít
A pokud možno taky snít.

I oni hledali zas důvěru a otevřené dlaně.
A srdce plné lásky chtěli dávat za ně.
A věděli, že, když chce člověk brát,
Že důvěru a lásku taky musí dát.

Někdy ti stačí jen někdo kdo vyslechne tvé stesky,
Pohladí dušičku A ty cítíš se na zas hezky.

Láska to není hezká tvářička,
Láska je hodna bludička
Co do srdce člověku se vkrádá
A pak jenom zašeptá „ žiji a mám život ráda“