Proč?

Proč se modlíš
Když nevěříš?
Proč se soužíš
Když tak málo toužíš?
Proč ústa tvá křičí
Když oči mlčí?
Proč se chvěješ
Když se do tváře smutku směješ?
Proč pláčeš
A u zpovědi se kaješ?
/Cítíš samotu?/
Proč čekáš na svítání
Když slunce teprv zapadá?
Proč čekáš na smilování
Když duše tvá do prachu prázdnoty upadá?

Proč nepromluvíš?
Jen svými slovy mě můžeš zastavit!
Neříkej, že mě nemiluješ
/není to o nic těžší než mě nenávidět/
Neříkej, že mě nepotřebuješ
/každý někdy někoho potřebuje/
Neříkej nic, co už nemůžeš zpátky vrátit.

Mohl bys být neúmyslnou vzpomínkou,
Která nejde smazat.
Mohl bys být jedinou myšlenkou,
Ke které budu svou zmatenou mysl s nadějí
Upínat.
Mohl bys být jedinou vysněnou tváří,
Kterou budu navždy milovat.

Mohl bys být mou rovnováhou
I tvrdým pádem.
Mohl by ses stát mojí pravdou
/mojí ideou/
I vlastním vězením…

…. Mohl by ses stát čímkoliv
A já vždycky budu s tebou
/v dobrém i zlém/….