První a poslední objetí

První a poslední objetí

Byla tehdy hezká ta naše první láska,
bylo velmi milé to první objetí,
byla jsi nahá a rozzářená kráska,
zbyla z ní dvě srdce jatá v zajetí.

Chodíval jsem často do studentského klubu
poslechnout si Abbu nebo soul a bump,
uvolnit si hlavu ve zvuku basrepráku,
dát si džinfis s ledem a holku jako vamp.

Dívky v rytmu hudby vnímal jsem celým tělem,
hledaje tak vílu s vlnivými boky.
Tvé jsem spatřil ihned, s magnetickým středem
a završil tím osud na předlouhé roky.

Na rande ke koni na vrchu Václaváku,
(sorry za tu zkratku patrone mé vlasti),
přišla jsi brzy v okru manšestráku.
I teď tam holky choděj, s dlaní v mužné pěsti.

Brouzdali jsme Prahou v povalentýnském čase,
na galerii, na Hrad, nejednou kavárnou,
chladno bylo, chmurno, však teplo ve Tvém hlase,
jenž na dotaz „Jdem ke mně?“ mi odpověděl: „Ano“.

...

Byla včera hezká ta poslední láska,
stejná jako bylo to první objetí,
když nahá jsi pořád rozzářená kráska,
milovat se s Tebou je něžné k dojetí.