Má kamarádka

Poznal jsem ji, je to ona,
překrásná je má kamarádka.

Báječná a úžasná je,
tohle cítím a tak to bude.

Říkávám ji Delfínku,
spinká při svém medvídku.

Má skvělého kluka, já vím,
váží si ji a miluje ji srdcem svým.

Úsměv na tváři jí tak sluší,
že rozzáří i duši tvoji.

Očka zářivá jak sluníčka,
čtou jen milostná psaníčka.

Kde stojí: miluji tě lásko má,
a velkým D se podepsal co tě má.

Něžné křivky tvého těla,
každému klukovi by se slova pletla.

Když ti říci pravdu má,
jak jsi pro něj dokonalá.

Něžně šeptám do oušek tvých,
slova z dob dávno zapomenutých.

Klamu všechny smysli své,
když mají být mé myšlenky zapomenuté.

Ale tebe nikdy nezklamu,
když ti řeknu, že na tebe nikdy nezapomenu.

Ať se klidně zbortí svět,
útrapy a smrt na dohlet.

Poslední co uvidím,
je tvá tvář a zařvu, co k ní cítím.

Ale jsou to jen čtyři slova,
Delfínku buď jen šťastná!