Vzpomínka

Bylo to krásné, jak pohádkový sen,
když spolu trávili jsme celý den.

Bylo mi dobře, když jsi mě líbal,
bylo hezké, když ses na mě díval.

Bylo, to je hrozné slovíčko
když vím, že už uteklo moje štěstíčko.

Proč tak rozdílní musíme být,
proč spolu nedokážeme dále žít?

Proč i když jsi mě štval stále mi chybíš,
a i přes to všechno moc se mi líbíš?

Bude to tím, že nemůžu tě vymazat ze srdíčka svého,
nebo snad tím, že zapomněla jsem co stalo se zlého??

Jedno vím jistě, mám Tě stále ráda
ale musím Tě nyní brát jen jako kamaráda.

Děkuji Ti za všechno cos mi dal,
děkuji za vše cos pro mne udělal.

Vždycinky si budu vážit těch chvil,
kdy jsi jenom můj byl...