Tvůj úsměv tajemný

Když usínám
maně natahuji svoji ruku tam
kde tuším Tebe . . .
až průsvitná košilka noci
s hroty roztoužených ňader
docela pohltí mne . . .

Na jezeře jarní noci
. . . ztemnělém . . .
mezi dřímající labutě
rozséváš květy sedmikrás
Tam nadechuji všechny vůně milostné
i chřípí pak rozpalují erotické pózy
všech svůdných siluet
protkávaných Tvým šarmem kněžky
když blíž a blíž svým ňadrům lákáš mě . . .

Tvá náruč hebkou něhou běloskvoucí
. . . a pozdní rosou ovlhlá
čekáním roztoužena mne jímá
aby mě shovívavě přijala do své moci

Do víru Tvého tance svůj krok srovnávám si
až rozpočne splývání natěšených těl
k mým nohám vineš svůj rozžehnutý klín
a kolem rozsvěcuješ všechna světla hvězd
než spolu vystoupáme až tam vzhůru
. . . do nebes . . .

Naposled svými rety
Tvá rozpálená ústa ochutnám
Jejich žárem pak Tvé lůno polaskám
než žádostí ojíněného přijmeš poutníka
důvěrně nahlédneš do mých očí
V závrati mámivé se okolo nás
všechno v divém tanci točí
Z hrdla se Ti milá moje . . .
. . . dere sladkobolný sten . . .

Jak rozrážíme spolu brány slastných orgasmů
tak naši bárku ztracenou . . .
a zbloudilou v široširém oceánu
zlověstné vlny blíž a blíže
. . . unáší nás k ránu
a s nimi i smutky loučení
K severu snad odnese je pak
. . . až Golfský proud . . .

Síla orkánů rozvášněných srdcí neutichá
než prvá holubice Picassova
svou snítkou vše utiší . . .

Labutě zvolna připlouvají
s košilkou lehké jitřní mlhy
abys do čeho měla zahalit a uschovat
všechna svá velká ženská tajemství

Jako Ofelie cudná
na práh dne zlehka pohodíš
svůj pohled poslední . . .

Tvůj úsměv tajemný . . . má Ofelie
v prvém červánku jitra
. . . jako noční opar
pak pozvolna se rozplývá . . .