Tak tomu je
Tak tomu je
- v zahradě, kam nedoléhá ani hlas z ulice
a čekání unavuje myšlenky, zaplétající se do sebe,
má lásko – trvalá jako ibišku květ,
jak loď, která se plaví odnikud nikam,
jak rejsek běhající od plotu k plotu,
v duchu přicházím abych se potkala jako řeky v soutoku,
a řekla – i proto tě miluji, že nevím, jaké to je ….
Poklidné náměstí a ozdobená rána,
navečer si zapaluji cigaretu o zapadající slunce,
tam, na verandě, kde voní máta a heřmánek,
visící květem k zemi pro svou sílu a účinek,
v záchvatu lásky, na kterou je jen smrt odpověď,
říkám si – i proto tě miluji, že mohu takto cítít,
a prohlížím si ruce v posledním paprsku slunce,
lesknoucí nehty a prsteny tvrdí, že existují
i když je už sotva vidím
a tak je to i mou láskou ….. .
Tak tomu je,
až k hvězdám planou světla mých očí,
zasahující je nestoudným pohledem,
jsou vyprahlejší , než opuštěná doupata,
bez slzí a mříží,
pronikám pohledem až k Psí hvězdě,
a nevím, kam složit tíhu mého pohledu.
Zavírám oči
a poslepu dopisuji do písku tvé jméno za slovo láska,
tam u nohou Fauna, jež bdí nad vším a směje se,
mé pošetilosti.
Mé kroky po mýtině úsměvů zanechávají otisk,
mé prsty, které drnkají oplot tvou oblíbenou píseň,
vítr stejně rozhází již skoro ucelené myšlenky,
- ty jsi sám v sobě a já jen u tebe,
jako světlo v lucerně,
jako svíce dohasínající na oltáři smutku,
jako věčně se pohybující věčné světlo,
- vzhůru zpět z údolí snů ……
Tak tomu je,
za zavřenými okny padá listí ze stromů,
má hlava padá do cizího klína,
srdce však ne. Je dáno času na pospas.
Komentáře (13)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Promiň, ale opravdu jen pokus.
Tady jsi si naběhla. Do veršů můžeš dát kousek srdce a rým s toho udělá krásnou básenku. Ale tady?
Musí to být Sopka, Plamen, Výbuch elektrického trafa. Prostě tvá duše musí být úplně nahá a zároveň oděná do tvých slov. Ty to musíš sama cítit, musí se ti chvět celé tělo a špatně se ti dýchá. A čteš si jí znovu a znovu, celí den, abys prožila ten úžasný zážitek zas a zas.
A my čtenáři? Máme sedět na zadku a lapat po dechu.
Paní profesorko tentokrát píši za 3.
PS. Jo a usmívám se, je to pěkná dásenka…
05.05.2008 09:34:00 | kouzelníček
…myslím, tedy jsem o tom přesvědčen, že už jsem tu dlouho nečetl tak bolestně podmanivou a přec tak něžně hravou báseň … tak asi tak ...bravo ...
04.05.2008 12:23:00 | WhiteSkull
Pro mne velmi hluboká, myšlenková, pocitová, možná sem tam emoční básenka. Některé obraty stojí opravdu za to, jsou skvělé. Zasnila jsem se, spíše trochu zapřemýšlela. Aj když jsem měla malučko smíšené pocity. přesto se mi to líbí.
01.05.2008 10:51:00 | NikitaNikaT.
Nevím. Je to pokus najít tu vyhrocenost, ale n strau oškoklivosti mi to nemyslí.Je to má jediná báseň tohoto druhu a myslím, že ty požadavky, které jsi vypsl, bych ebyl schopná naplnit.
Děkuji ti za tvá slov.
01.05.2008 00:02:00 | Maura
...u surrealizmu je třeba vrcholy krásna završit obludnou ozdobou a naopak.Spojovat nespojitelné s nespojitelným.Tam je třeba přitvrdit a neohlížet se na mínění okolí.Jinak velice pěkné,ušlechtilé,umělecky vytříbené...no a co! :-)
30.04.2008 23:11:00 | WAYWARD
Tak tomu je, děvče, že jsi napsala moc krásnou báseňku. Takže strach už je snad pryč.
30.04.2008 21:49:00 | Psavec
Děkuji vám za vše krásné komentáře. A za to, že jste tu báseň správně pochopili.
30.04.2008 20:57:00 | Maura
:-)..někdy je třeba opustit zem..
..vydat se do moře hvězd..na společné místo..
..kde spojí se ruce všech..
..králů, žebráků i poetů..
..zahrát si s osudem..o přítomnou chviličku..
30.04.2008 20:45:00 | isisleo
Děkujim třepala jsem se hrůzou, že se vám to nebude líbit. Ale ty asi víš ...o)))
30.04.2008 19:34:00 | Maura