Vyznání

Byl jsi tak blízko
a já u tebe tiše stála
jen políbit a mít tě
v tu chvíli jsem si přála

Pak ztratil ses,
neznámo kam
zvonek zazněl kdes,
snad někde tam.. jsi taky sám..

Vzpomínka křehká
líbá mě na tvář
tvá ústa hebká,
lesk očí, snad měsíční zář

Má pouť je u konce
zde je ten kdo v mrazu stojí
mé srdce uzavřel do klece
už nikdo jiný neobstojí

Já oddám se ti lásko
v tom měsíčním svitu
ty noční krásko
stenem budu se loučit za úsvitu..

Pak rozkvete růže
a vyroste nové poupě
každý dnes přát si může
i tajná přání, co zní bláznivě, hloupě..

Potom naleznou smysl
dávno obdivovaného citu
blázni co trápí svou mysl
skládáním básní ve vlastním nitru
a pak...
procitnou a budou nahlas pět tu píseň svou

A svět konečně pochopí
co chci ti dát
hlídej, vždy vedle sebe najdeš mě stát
každou noc budu nad tvou duší bdít
lásko nadešel čas
a já .. chci si tě vzít...