Létám s větrem

Propouštím své tělo andělům,
ať na křídlech ho odnesou do dáli,
nepřipouštím smrt, věřím nekonečným dnům,
ale jednou, jednou se pokloním poslednímu králi.

Své srdce do dlaně nebeské krásky,
pomalu vkládám, nechci ho v sobě,
nevěřím v jarní květy, nekonečnost lásky,
dávám ho lidem, nejen, lásko má, tobě.

Duši, tu černou věc uvnitř těla,
zahrabávám do houští měsíčních lesů,
kde láska, jen mladá láska je ještě smělá,
ve večerních šatech v říši bohatýrských plesů.

V říši pohádek,
kde konec je začátek,
v říši pohádek,
kde šťastný je paroháček.

Rozpouštím barvu své kůže,
ve svěcené té nejvěrnější vodě,
předávám sílu svou, své múze,
jednou, jednou obracet se budu v hrobě.

Létám s větrem jak plamínek svíčky,
pod noční oblohou, kde hvězdy nečekají…