Vyznání

Jsi jak tajemná řeka Léthé,
leknín, který v slzách kvete
samospádem.

Jsi déšť co nikdy neustává,
hladový, co ztratil práva
na lásku.

Jsi otázka, co nevyzněla
tak správně, jak snad by vyznít měla.
Miluješ mě?

Jsi snem, který ukradlo probuzení,
jsi chutí známou, co se s věkem mění.
V jinou…

Jsi západem slunce, který rudne jak krev,
jsi sladký jak dítěte ve spánku dech.
A voníš.

Jsi ješitný, snad trochu ze zvyku,
není proč začínat hloupého povyku.
Pro nic.

Jsi výzvou pro moje něžné výboje,
jsi klavírem na který někdo občas zahraje.
Nejtěžší part.

Jsi stálý a taky nikdy stejný,
jsi lektvar v mém srdci čarodějný.
Ukrytý.

Jsi sonátou v ticho doznívající,
hříšník sám sobě se občas kající.
Tajně…

Jsi koncem, který nikde nezačíná,
jsi pocitem, že já jsem vinna.
Tím, že Tě mám.