Bezejmenná . . .

. . .

Prvomájové sloky básní
někde na obzorech jitra
. . . zůstávají . . .

Krásné je vědět
že jsi se mnou někde tam
kde proplouvají
bárky dávných připomínek
Ach ano . . .
Cítím Tvůj prsteník
na svých rtech

Oknem sváteční chorál
rozlévá se po našem loži
a všech těch májových vůní Lásky
sbor jitřních pěvců oslavuje

Noc v koncích . . .
schvácena je milováním
Esence života i vůní smíseny
Teď vánek probírá se čerstvým ránem
a závistivým úkradkem si za záclonou
jich celou náruč odnáší

Jsi úchvatná svou nenasytnou vášní
lákáš mě stále k novým hrám
Lákáš k mě k novým procházkám
po Tvém rozjařeném těle
Mé srdce do cvalu
pobízíš něžnými polibky . . .

Dlaně Tvé se ujímají znaveného
pak lahodnou hebkostí svých úst
rozbouříš všechna řečiště vlnami
i rozohněným teplem Tvého těla . . .

Láme se všechno bez zábrany
když opět vedeš mne k sobě na návštěvu
Krůpějemi vášně chladíš žár
než znovu gejzír protoplasmy
jak chrlič bájný v chrámu Lásky
oltářní majestát Tvůj
znovu vysvětí . . .

Do mé náruče
ukládáš své tělo odevzdaně
. . . i se svými sny
Snažím se obejmout Tě více
než mé ruce stačí obsáhnout

Své slzy už neskrýváš
když smáčí Tvoji tvář
a probouzí se ve Tvém klíně
Všude okolo nahořklá vůně mandlí
a mořská pěna . . .
. . . co na naše těla . . .
divokými příboji zůstala vyvržena

Podivuhodně zázračné
jsou kouzla Tvého ženství
Byť Tvá tajemství mi zůstávají skryta
jedno však zcela jistě vím
Bez nich nebylo by nikoho!
Bez nich . . .
. . . nebylo by Tebe ani mne . . .