1. máj propláču

Byl pozdní večer první máj,
A ty jsi si s mým srdcem zase jenom hrál..
Všechen smutek je zase zpátky, nikdo mě nestihl varovat..
Všechny slzy,všechna bolest, proč jsem ti to srdce, chtěla darovat..
No chtěla..já ti ho dala..a slzy zase utírám..
Jen ty..to díky tobě, srdce mi teď umírá..

Proč jsi tvrdil,že už se to nestane, když je to tu znova..
Už nemůžu ti věřit, máš prolhaný slova..
Všechny ty polibky a vřelý obětí jsou nevratnou minulostí..
Věřila jsem tomu, že jsi se změnil, ale zřejmě mých slz, nebylo dosti.

Poslední jiskra, posední naděje i ona už není,
Mé srdce puká, pro duši je to utrpení..
Nevím jestli jsi to jen hrál,nebo mám v tvém srdci opravdu místo..
Já nechci konec, ale ty o mě nejevíš zájem, ani nevíš, jak je mi to líto..
Naletěla jsem..zase..znova..už stokrát..
Mé srdce jsi rozdělil a co mi zbývá?.. Jen plakat…