Pro...

Lampička svítí,
neroste kvítí,
je totiž pozdě večer.
Já tu sedím, přemýšlím,
a v klidu popíjím
červené víno…

***

Ano, přemýšlím jen a jen o tobě,
což by samo o sobě neznamenalo nic víc,
než mé strohé vyznání z plných plic,
o tom jak krásná a dokonalá jsi dívka…

Pro mě jsi ale jiná, než pro ostatní.
…Aspoň v to doufám…
Ostatně jsme jen dobří přátelé,
…zatím…
myslím!? Je to dobře?
… Nevím!

*

Ale když si představím tvůj upřímný výraz ve tváři,
vůni blonďatých vlasů, krásné oči, ruce, nohy…
Vlastně když srovnám všechny tvé vlohy
a mé úzkoprsé představy…

Mám strach, zvláštní pocit,
stav méněcennosti a malichernosti,
strach z poznání nového a pomíjivosti všeho ostatního,
…tak těžce získaného a vydřeného…

***

Končím,
zatímco měsíc zapadá
upadá moje ruka s tužkou,
a já se s klidným srdcem pokládám do polštáře
stejně, jako od oltáře odchází bezstarostný, věřící,
člověk