Ledová královna.

A tak tady žijem...
spolu i vedle sebe
a navzájem se myjem
Ty mne a já Tebe.

Tak bylo by to správně
kdyby tu nebylo to ale
přesto,že nemyslíš jen na mně
přesto miluji Tě stále.

Tak žijeme tu spolu
a přec jsme vedle sebe
kdy bude konec bolu
stále tu cosi zebe.

Já měl Tě potkat jindy
jindy a v jiném čase
a všechny mé křivdy
teď slyšíš v mém hlase.

Tak stále jenom čekám
na tu větu krásnou
a závidím břehy řekám
když ráno hvězdy hasnou.

Stále nevím o té chybě
jenž zjevně dělám
Ty podobáš se rybě
když odpověď marně čekám.

Ať ptám se na to či ono
nikdy nedovím se více
tak stále mluvíme jen mono
a Ty šetříš svoje plíce.

Však když Tě opět vidím
to ale nicotné mi zdá se
za svou pochybnost se stydím
což poznáš na mém hlase.

Jak najít chybu onu
když rozhovor vázne
jak přiměti ji k tomu
aby vzala mně už vážně.

Tak stále bojuji s tím chladem
přesto,že v moc lásky věřím
i když vzdal jsem ten boj málem
dál svoji lásku střežím.

Co mohu víc dělat pro tu lásku
když jí tolik získat chcili.
jak strhnou ji z očí pásku
aby jen mne viděla v cíli.

Tak stále bojuji s tou duší
jejíž složitost mně trápí
a nikdo s mých přátel netuší
jak často mé tváře slzy zkrápí.