Ten ze zkažené noci...

Promluvil na mě znělým tenorem,
zda s bratrem jeho porovnat ho mohu.
Trápil mě slovy, která voněla terorem,
ale v mém srdci tvořila duhu.

Zabarvil celou místnost,
svou přítomností mě oživil,
ukazoval mi každou svou nectnost,
ve víru špatné hudby mě políbil.

V chladné trávě svou touhu mi dokázal,
do duše mé promlouval,
pak rychle přiblížila se k nám zkáza,
když v duchu mi odplouval.

Ve chvíli, kdy odjet musel,
sdělil mi, že dál mě chce vídat,
své myšlenky těmi mými prosel
a nechal svou vůni kolem mě se míhat...

PRO PÉŤU T.