Samota nás dvou

Promrzlé dlaně svírají,
samotu co prorostla duší,
co asi tvé pohledy vnímají,
když dlaně mé dotek zkusí.

Tvé oči však prozradí,
strach uvnitř tě zžírá,
znova k samotě odradí,
v prach zmizelá víra.

Promrzlé dlaně svírají,
chyby jež nejdou zvrátit,
jak slzy slané tápají,
tak draze musí se platit.

V každém pochopení chyby,
má nová prohra,
vybral sis samoty sliby,
věrné jak tající kra.

Největší strach tě pohltí,
když představíš si ve své samotě,
stačí když myšlenka tebou proletí,
jak objímat chtěla jsem tě.