Z celého srdce

Věřím, že v nás tkví i něco jiného
než minulost.
Vždyť...

...jen jednou jsi mě slyšel
důvěřivě šeptat
ďáblovo jméno.
A od té doby po mě tančíš
drsnými úsměvy.

A já se stále s tichým zklamáním
probouzím z tvého objetí
jenž by mě mohlo rozehřát...

...kdyby sis ke mě
třeba někdy sedl

a zeptal se mě,
proč pláčou neoblíbené děti
v moři značkových hvězd.
A proč to všechno tak dobře znám.

Nebo proč černá je mé bezpečí.

A třeba i proč se přesto všechno
na tebe
doopravdy nezlobím.

Vždyť pojíš mě s něčím tak krvavým a krutým
a přitom snad přes tu látku musíš cítit
jak jsem v tvém náručí
bezbranná.
Křehká jako ta vázička
co měla mi nosit štěstí.

Snad si ale nemyslíš,
že když mě vtlačíš do zdí
tak na mě obtiskneš, tu broskvovou omítku
bezstarostného mládí.
Ona ta legrace, občas někdy z druhé strany
bolí.
To ani nevíš...

...že z těch tvých pozorností
a žertem vyřčených prokletí
mám na těle již modřiny.
A honit se za svými botami
tvým vírem provokací unášené po chodbách
je již vážně stereotyp
který mě dusí.

Občas si říkám, že se třeba bojíš.
Toho co jsem od něj získala
Co se stane...

... když se budeš
na mě příliš dlouho dívat.
Že vzplaneš.
A možná, že ze rtů se ti do mých očí
vmalují
ta slova vřelých vášní.

A třeba se i dozvíš,
že tvé dlaně na mém srdci
jsou větší hřích
než ďábel sám.

Tak už se prosím,
brzy
podívej.