Večer

Večer,
další, další a další…
stejně jako se slévá Vltava s Malší
naráží mé myšlenky, sny a představy
do zdi zvané Realita

***

Ptám se,
proč jen jsem začal znovu psát?
Odpověď zní: „nevím, asi jsem blázen“
Vždyť jsem mohl v klidu spát!

Místo toho tu opět sedím,
alespoň dnes nejsem sám, mám hosta.
Ano, bohužel; znovu a znovu popíjím,
sklenku, dvě, tři… až do sta

Nemohu dnes ale spát,
je přeci 1. Máj, lásky čas,
a já znovu a stále jak na přesčas
slyším její krásný, něžný hlas

Ale jako první igelitový sáček,
i tento text má víc, než jeden háček

Říkám si,
co já ji vlastně mohu nabídnout?
Vždyť nemám práci, auto ani byt,
přeci tak lehce mě musí odmítnout

***

I když, ale ano!
Přeci jen něco mám…
Mám celé své srdce,
a to jí s láskou odevzdám.

Snad není to jen nostalgie,
ale opravdové řešení,
jak rád bych ji to pověděl,
dřív, než se znovu sešeří.

***

Nemám rád přetvářku,
miluji cit, něžnou lásku,
a především miluji Tebe
můj Bělásku
ve tmě…