Bez názvu

Písmenko za písmenkem proudí vzduchem,
Klávesa stíhá klávesu v nekonečném tanci,
Oči hltají zprávu jak nedočkaví milenci,
A srdce buší na poplach tím vzruchem,
Hudba se line časem a stejně nemá šanci,
Nakonec utichne jak blouznící šílenci.

Neboj se dalšího večeru se mnou,
Víš, že jsem tu vždycky jen pro tebe,
I přes dálku, jenž nás od sebe dělí,
Budu za tebou stát i v hodinu temnou,
Nemohu ti slíbit ani modré z nebe,
Ale chtěl bych ti odevzdat vesmír celý.

Dokud zaří měsíc a čas běží,
oddychneš si ode mne jen stěží...

A okovy spoutaly mne na špinavém místě,
Na místě jenž je horší než osamnění,
V hloubi mé mysli mne drží,
A bez milosti mě tu střeží,
Lepší by snad bylo žít v zapomnění,
A tak jdu bez návratu a s žádným příště.

Nevím o tobě nic.
Chtěla bys létat?
Chtěla bys na princeznou být?
Chtěla bys Caesara osobně znát?
Vše mohu v příběhu splétat,
Vše může v básni pro tebe žít,
Vše a víc, jen o to musíš stát.
Nevím o tobě nic...

Den za dnem,
Noc za nocí,
Hvězdy jasně se třyptí
Jasně jak bolest lidského bytí,
V bouři myšlenek na něž slova nestačí.