O lásce...

Dotek hebkého sametu
Cítím, když na mne hledíš
V duši zažehls‘ kometu
Jenž holou rukou nechytíš

A přece se o to lidé snaží
Ač nepolapitelné to jest
Po moci nad city baží
A nevidí krásné světlo hvězd

Tolik smutku a nenávisti
V sobě mnoho lidí chová
Kvůli hrabivosti
Utíká lidem láska snová

O které píše se v románech
O té, která doopravdy není taková
Jak by se snad mohlo zdát
V mnoha dívčích snech