Pumpa života

Stála tam dívka s hnědými vlasy,
s pletí sametově hebkou,
chtěl jsem se jí přiblížit
a stát se vším,
jenže ona...
vzdaluje se mi
není- li má,
čí tedy.

Jeden den,
jeden okamžik,
dokáže změnit,
co snad jsem měl.

Jeden pohled,
jedno zahledění do oříškových očí
a pak s ní být,
bohužel,
v přítomnosti jiných.

Sním o ní,
nechám si o ní zdát,
však jsem příliš zbabělý,
abych jí svůj cit vyložil.

Jak dokáže jeden okamžik změnit vše?
Jak dokáže jeden člověk změnit svět?

Pohled na ni spaluje mne.
nemohu takto dál,
chci být s ní,
jak to jen udělat,
což já vím?

Nalezl jsem něco,
co mohlo být mé,
a teď si to nechám utéct,
jaký hlupák to jsem.

Ale co když nechci,
aby ten cit odešel,
co když se chci stát jeho součástí?

Cit, jako pumpa života,
pobízí mne stále dál
až na samý konec propasti
a snad ještě dál.
Kde se musím rozhodout,
padnout na dno,
či se vzdát
a citem se tak pohltit.

Teď snad vím,
že sním o druhém řešení.
Nebude to lehká cesta,
ale jediná jež znám.
Vlastně neznám,
ale všechno je jednou poprvé
a já už nechci
sedět v koutě a mít strach.

Chci být vším,
chci být jejím
a ona nechť se stane
mou pumpou života,
jež mne pohání stále dál.