Jsi Anděl

Prašná cesta,zrezlá brána a zalomený klíč,
krvavé slzy v očích,
na srdci bolavé rány,
sedím schoulený u téhle brány.

Má tvář pokrytá prachem,
boty prošoupané z dlouhých cest,
toužil jsem po klíči,
však osud nadělil mi pěst.

Pěst prázdná,bez naděje,
věděl jsem,
že můj anděl nepřiletí,nepřijede.

V srdci místo lásky,
byla jen rez a vrásky,
na duši bolest,velký žár,
pálil mě moc,však né natolik,
abych vše vzdal.

Stále čekal jsem na lásku,
na srdce,které bude pro mě bít,
na duši co semnou snese žít.

Čekal jsem,mé nohy už nemohly dál,
všechnu sílu na cestách jsem do nich dal.
Proto tu sedím a čekám stále,
až někdo otevře a řekne dále...

Uběhla už nějaká doba,nějaký čas,
Myslíte ,že stalé čekám?

NE!!!!
TED´ MILUJI NADORAZ!!!