Včelkou na barevné paletě

Letěla včelka nad květem,
letěla jako já životem.
Z každého květu chtěla si nabrat trochu pylu,
stejně jako já, když jsem rostla a nabírala sílu.

Mávala křidýlkama, na každé barvě chtěla posedět,
z květu sedmikrásky si chtěla s druhou včelkou o pampelišce povědět.
Oj, jak je pestrý tenhle svět!

Ráchala si tykadla, sladký nektar sosala,
unavená k večeru do úlu zpět spěchala.
Aby zas další den mohla létat po té naší planetě,
po květinami poseté barevné paletě.

Byla jsem jak ta včelka, všechno hezké poznávat,
radovat se z drobností, lásku, radost, rozdávat.
A na té louce života jsem potkala ten nejhezčí květ.
Vůni a příchuť lásky, tak krásný mi přišel svět.

Avšak skončila jsem jako včelka s vytaženým žihadlem.
Láska odvoněla, z růžových oblak spadla jsem nevlídným způsobem.
Postupně odeznělo všechno to hezčí,
zbyly mi jen dvě vyhaslé ubrečené oči.
Dvě kakaové mandličky, v kterých se zurčí šedivá šmouha,
nechci být člověkem, který se rouhá.
Ale pravda je, že život jako ta včela chtěla bych krátký mít,
posedět na louce pestrých barev a pak navždy odejít…