Již vím

Již vím

Odporný ničemníku...
Ach.. ty podlé myšlenky...
Nosíš snad pořád plenky?,
že nevíš, co se sluší ve zvyku.
Jedovatý hade...
co mou kůži a krev krade,
syčíš a rozlíváš svůj jed,
když dívkám cpeš do srdcí med.

Teď trpká jsou tvá slova,
která stále ve mě leží,
v lůně mé duše je střeží
zlá hloupá sova.
Není to fáma, není to bič,
jen tvá podlost, tak syč..
a pak nech mě být,
přestaň na mě jed lít.

Zlý lživý furiante,
cos to proved s mojí myslí.
Sdělili mi to mí posli
a teď tě všichni svatí chraňte.
Vztekle nadávám na svůj jazyk,
na ten odporný můj zvyk,
který s tebou smlouval,
který se za pravdu omlouval.

Podívej...zhlédni mé úmrtí,
sama jsem ti uvěřila,
sama jsem se do lásky ponořila
a teď ji mám zneškodnit smrtí.
A ty, závistivá mysl,..
spokojena jsi s tím, co nedává smysl?,
jak jsem se sama v sobě zbořila,
když jsem o jeho čistotě uvěřila.

V tobě skýtá se jen slast,
kterou bereš, když svádíš,
když se s každou z nich jen bavíš
a u mě´s nevnímal tu bolestnou strast.
Proč to vím až teď?
Třeba si žárli a hleď,
až budu šťastná a volná
a pro tebe již nikdy více svolná.

Opouštím svou lásku k tobě, jsi sup...
ty, jež drásáš moji duši.
Každý věděl a již tuší,
že jsi v této věci lump.
Proč věřím až v tento čas?,
možná naštěstí můj plamen zhas
a už víc neuvěřím tvému slovu,
neuvěřím ani, když mě obejmeš znovu.

Utíkej za svými holubičkami,
schovej se v jejich náruči,
nemusíš vědět, že je to mučí,
ty to poznáš, až přestanou s hubičkami.
Běž se potěšit k mladým květinkám,
těším se až tě s jednou z nich potkám,
ještě víc zhnusí se mi na tebe pohled,
pak už budu mít pro jiného svůj svět.

Až poznáš čí láska mě zachrání,
třeba si pukni ve své zlosti,
ve své lsti a žárlivosti,
ten o kom mluvím se lásce nebrání.
Hezčí a něžnější má srdce své,
bude mě milovat,víc než choutky tvé
a já mu dám tolik lásky zasloužené,
kolik bylo mé srdce díky tobě soužené...