Vyznání

Mne v srdci bolel každý sen,
já bál jsem se chodit spát.
Po noci pak přišel den,
ranní zpěv a já nechtěl vstát.

Já byl jak moře bez vody,
vyprahlý bez života,
jak strom jenž nemá své plody,
jehož čeká jen samota.

Já byl jak báseň beze slov,
jak sen bez vize bolestný.
Jak půda kterou nepodpírá krov,
jak člověk sám sobě nezvěstný.

Já byl jak jaro bez květů,
v uších mi nikdy nezněl smích,
jak smutný konec výletů,
když v zimě nenapadne sníh.

Já byl jsem tím vším bez tebe,
teď v srdci znovu jaro mám.
Teď vynáším krásu do nebe,
láskou se světu vyznávám.