Dopis zamilované odkopnutému

Slzy teď kanou mi na lístek papíru,
máš na tom kus svého vlastního podílu.
Ten dopis na jeden papír se nevešel,
chtěla jsem toho říct tolik nežs odešel.

Jednou si mě učil číst dopis pozpátku,
já ti teď za to dám lekci naoplátku,
nečti to pozpátku, začni na začátku,
teď příjde odplata, čti řádek po řádku.

Jednoho večera vstoupil jsi do dveří,
já byla zmatená, dnes tomu nevěřím.
kolem mě točil se snad celý širý svět,
jednou jsem chtěla ti tohleto vyprávět.

Za celý život jsem nenašla odvahu,
snad není dnes pozdě, házím do výtahu
všechny tvý věci a sleduji podlahu,
odjíždí daleko, rychlostí ze svahu.

Pak jsem si vzpomněla na zimní výlety,
jak já jsem toužila mít s tebou tři děti.
Tomu je konec už, byl jsi mé prokletí,
už jsem tě odstřihla, všechno to odletí.

Alespoň to jsem si původně myslela,
teď ale vidím to, jak jsem se zmílila.
Praštím se pravačkou silněji do čela
a hned mi dojde, že láska nezmizela.

A tak teď píšu ti ten dopis nekrátký
a jenom doufám, že čteš i mezi řádky.
Vím, že náš vztah snad byl vratký,
ale já chci tebe, jen tebe zpátky!