Mé zkamání

Tvořil jsi z ničeho a tvořil jsi mýty,
tvořil jsi krásu a velikou propast,
zapomněl jsi ukázat význam skrytý,
zapomněl jsi si tady svou strast.

Najednou už nudily tě tvé vyslovené hlásky,
najednou jsi utelk v jiný směr,
pohádky tvořené z čiré lásky,
smutků nezměrný sběr.

Tvá nová cesta, říkáš jí čas,
Tvá nová cesta, zvládáš jí sám,
vybral jsi si a nechtěls mě zmást,
vybral jsi si a co já ještě mám?

Hlava plná zmatků,
hlava plná ran,
nechal jsi památku,
nechal, jak nebyl jsi zván.

Utekl jsi a víc nechceš se ptát,
utekl jsi dřív, než byl jsi pryč,
na vlastních nohách musím teď stát,
na vlastních nahách, v nichž zlomil jsi klíč.